Jelikož se v posledních dnech počasí tak trochu zbláznilo a venku bylo jak na jaře, rozhodli jsme se místo na hory vyrazit na výlet na kolech. Plán byl: popojet metrem do Kobylis a odtud se vydat přes Bohnice do Drahaňského údolí, kterým sjedeme k Vltavě. Poté pokračovat do Klecánek, kde nás přívoz přepraví do Roztok. Tam si s kamarády vyjdeme na menší procházku a pak na kole zpět do Prahy.Roztoky na blátě
Jelikož se v posledních dnech počasí tak trochu zbláznilo a venku bylo jak na jaře, rozhodli jsme se místo na hory vyrazit na výlet na kolech. Plán byl: popojet metrem do Kobylis a odtud se vydat přes Bohnice do Drahaňského údolí, kterým sjedeme k Vltavě. Poté pokračovat do Klecánek, kde nás přívoz přepraví do Roztok. Tam si s kamarády vyjdeme na menší procházku a pak na kole zpět do Prahy.Přechod hor na Mallorce I.
Stalo se to loni v lednu. Sedím si tak v kanceláři, zírám do monitoru a odpovídám na otravné emaily. Práce je v poslední době přespříliš a člověk nemá pomalu ani čas si udělat kafe. Krátká jednoduchá zpráva od Terky, která mě vytrhla z pracovního stereotypu: Dominika se ptá, jestli s ní v březnu poletíme na Mallorcu? Zpáteční letenky z Berlína za cca 1200 Kč. Jedeme? No, nebylo co řešit! Ačkoli jsem neměl potuchy, co budeme v březnu dělat na Mallorce, napsal jsem: Jasně!S dědečkem v Římě
Výlet do Říma jsme s dědou plánovali již nějakou dobu a nakonec nám to vyšlo na polovinu září. Počasí vypadalo slibně, letenky objednány a Hanička nám zajistila výhodné ubytování. V den odletu jsme doma pojedli lehkou snídani, zkontrolovali si letenky a naředili gin s tonikem. Zázračný elixír připravoval dědeček a řekl bych, že k toniku to sotva přičichlo. Snad jen pár kapek, aby se neřeklo. Cestovali jsme nalehko a tak nebyl důvod otravovat někoho s odvozem na letiště. Cpali jsme se zrovna buritem, když jsem se podíval na hodinky a zjistil, že gate zavírá asi za 15 minut. Rychle jsme dojedli a zamířili ke kontrole. No jo, nejdřív bylo ale potřeba vypít náš kouzelný nápoj. Zvládli jsme to během dvou minut a letiště se rázem zahalilo do jemného oparu. Lidi už tak nehlučeli a netlačili se, prostě idylka. Zbývala nám ještě hromada času (asi tak 5 min) a kontrolou jsme prošli bez problémů. Dokonce jsem se tentokrát nemusel ani zouvat, což po mě chtějí překvapivě často. Letadlo jsme nakonec také stihli. Prostě úspěšný začátek dovolené.
Podzimní ohlédnutí
Během posledních měsíců jsem měl velmi napilno při přípravě druhého projektu - Into The Game, a tak jsem trochu zanedbával Cestopsaní. Přidávám tedy alespoň malou ukázku toho, co by se mělo v brzké době na Cestopsaní objevit:
O přechodu hor na Mallorce:
Kosova Hora
Každý rok přemýšlíme, kde se zchladit během horkých letních dnů. Letos se nám podařilo objevit hezký lom nedaleko Sedlčan. Příjemné koupání, zvládnutelné množství lidí, dostatek míst vhodných k přenocování a rozumná dojezdová vzdálenost z Prahy.
Minivandr v Hornopožárském lese
Na jeden červnový víkend si Terka domluvila dámskou jízdu na Moravě, zahrnující degustaci vín z rodinného vinařství. Snad se moje pozvánka nějak zatoulala v poště či došlo k nějakému jinému, jistě neúmyslnému nedopatření. Zkrátka, zůstali jsme se Shirou opuštěni, ponecháni svému osudu. Vymýšlel jsem co s volným víkendem a nakonec jsem se domluvil s Pavlem a naplánoval krátký výlet poblíž Prahy. Ačkoli nebylo zrovna slunečno a spadlo i pár kapek, řekl bych, že se nakonec víkend vydařil a i to počasí vyšlo vcelku dobře.
Krušná výprava - část III.
Vše začalo, když jsem tak jednou vzpomínal na vandry, které jsme podnikali v dobách dávno minulých. Tehdy jsem oblékal maličké maskáče, zelený šátek na piráta, na opasku nezbytný kapesní nožík a na zádech miniaturní usárničku. Netrvalo to dlouho a zrodil se nápad podniknout výpravu do Krušných hor a užít si pár dní daleko od ruchu velkoměsta.
Den Čtvrtý – vodopády, pivo a špagety z rybníka
Ráno jsme se sbalili a dále postupovali po cestě proti proudu potoka až na křižovatku s cyklostezkou na tzv. Volárenské silnici. Tu jsme překřížili a pokračovali směrem k Hraničnímu rybníku, kde jsme si dali oběd a vykoupali se. Ačkoli byla voda ledová, bylo to příjemné osvěžení v horkém dni. Naším dalším cílem byl Helenčin vodopád. Moc hezké místo. Když jsme tak seděli a kochali se pohledem na miniaturní vodopád, zrodil se nápad, že bychom si mohli zajít na pivo. Podle mapy by mělo být ve vesnici Svahová nějaké občerstvení. Za pokus to stálo. Pivečko bylo výborné a i když nevařili, brambůrky rozhodně přišly vhod. Bylo na čase rozhodnout, kde budeme spát. Museli jsme se pomalu začít vracet směrem k autu a tak se jako ideální záchytný bod jevil Kachní rybník.
Den Čtvrtý – vodopády, pivo a špagety z rybníka
Ráno jsme se sbalili a dále postupovali po cestě proti proudu potoka až na křižovatku s cyklostezkou na tzv. Volárenské silnici. Tu jsme překřížili a pokračovali směrem k Hraničnímu rybníku, kde jsme si dali oběd a vykoupali se. Ačkoli byla voda ledová, bylo to příjemné osvěžení v horkém dni. Naším dalším cílem byl Helenčin vodopád. Moc hezké místo. Když jsme tak seděli a kochali se pohledem na miniaturní vodopád, zrodil se nápad, že bychom si mohli zajít na pivo. Podle mapy by mělo být ve vesnici Svahová nějaké občerstvení. Za pokus to stálo. Pivečko bylo výborné a i když nevařili, brambůrky rozhodně přišly vhod. Bylo na čase rozhodnout, kde budeme spát. Museli jsme se pomalu začít vracet směrem k autu a tak se jako ideální záchytný bod jevil Kachní rybník.Krušná výprava - část II.
Vše začalo, když jsem tak jednou vzpomínal na vandry, které jsme podnikali v dobách dávno minulých. Tehdy jsem oblékal maličké maskáče, zelený šátek na piráta, na opasku nezbytný kapesní nožík a na zádech miniaturní usárničku. Netrvalo to dlouho a zrodil se nápad podniknout výpravu do Krušných hor a užít si pár dní daleko od ruchu velkoměsta.
Den druhý – Přehrada, medvědi a unavené nohy
Ráno jsme posnídali a porozprávěli o zážitcích uplynulé noci. Vyrazili jsme na cestu a brzy jsme se dostali na asfaltovou cyklotrasu směřující přímo k přehradě. Počasí bylo slunečné, ale stále foukal silný vítr a tak jsme postupovali zakuklení jako polární výprava. Místo na oběd jsme si našli kousek od silničky, na malém suchém ostrůvku mezi močály. Vysočina, okurka a krajíc chleba.
Prostě klasika. Konečně jsme se dostali k nádrži Fláje a jali se jí obcházet. Nádherná krajina, vzrostlá tráva a ostrůvky smrků a borovic. Připadal jsem si jako někde v Kanadě a očekával, že se za nejbližší mezí objeví grizzly. A vskutku, najednou se z křoví vyřítila chlupatá slintající bestie...a hodila mi k nohám klacek.
Den druhý – Přehrada, medvědi a unavené nohy
Ráno jsme posnídali a porozprávěli o zážitcích uplynulé noci. Vyrazili jsme na cestu a brzy jsme se dostali na asfaltovou cyklotrasu směřující přímo k přehradě. Počasí bylo slunečné, ale stále foukal silný vítr a tak jsme postupovali zakuklení jako polární výprava. Místo na oběd jsme si našli kousek od silničky, na malém suchém ostrůvku mezi močály. Vysočina, okurka a krajíc chleba.
Prostě klasika. Konečně jsme se dostali k nádrži Fláje a jali se jí obcházet. Nádherná krajina, vzrostlá tráva a ostrůvky smrků a borovic. Připadal jsem si jako někde v Kanadě a očekával, že se za nejbližší mezí objeví grizzly. A vskutku, najednou se z křoví vyřítila chlupatá slintající bestie...a hodila mi k nohám klacek.
Cres a Lošinj
Po několika dnech strávených v Julských Alpách, kde jsme mimo jiné zdolali vrchol Triglavu, jsme pokračovali do Chorvatska. Z pevniny jsme přejeli po dlouhém mostě na ostrov Krk, ze kterého jezdí pravidelný trajekt na Cres. Nejprve jsme zkusili štěstí v hlavním městě ostrova. Apartmány byly beznadějně vyprodané a nebo nesmyslně předražené. Pokračovali jsme tedy dál na jih a doufali, že v některém menším městečku budeme mít více štěstí. No, mýlili jsme se. Projeli jsme Cres od severu k jihu a nic. Bylo okolo desáté večerní a rychle se stmívalo, když jsme přejeli přes most na ostrov Lošinj. Byli jsme unavení a otrávení a tak jsme zajeli do prvního kempu, na který jsme narazili.